9. Zpověď diváka (Ligy Mistrů)

Klapka – Úvod (poprvé):

Těhotenství a přípravu na porod jsem moc neprožíval, ale o to víc to řešila Adélka. Přečetla pár knížek, objela několik porodnic (byla mj. až ve Vrchlabí) a hledala místo, kde by jí respektovali a do porodu zasahovali co možná nejméně. Nakonec rozhodla, že to bude Bulovka (s tehdy už dost uvadajícím CAPem). Asi v 7. měsíci těhotenství (tohle jen odhaduji) jsem utíkal uprostřed perného dne z práce, abychom šli na předporodní přípravu pořádanou nemocnicí. Připadalo mi to sice jako ztráta času (seznam porodního zavazadla – kartáček, pantofle, knížku…- nám mohli poslat mailem), ale chtěl jsem vypadat kooperativně a angažovaně. Takže jsem byl ve 14:55 před vchodem. Trochu jsem se vztekal, když nám nikdo na opakované zvonění cca 10 minut nereagoval. Pak asi sestřička dosvačila a přišla nám suše oznámit, že se seminář zrušil, protože se pár lidí odhlásilo. Trochu jsem vystartoval, že mají naše telefony i maily a že bych očekával, že nám dají vědět, že nemáme jezdit. Namísto omluvy se se mnou začala hádat, že toho mají hodně atd.

Když jsme naštvaně odcházeli, prohlásil jsem, že do toho ústavu nemůžeme, že se s nimi zhádám hned u příjmu, a to že nebude na porod příjemná atmosféra. A aby si to ještě žena rozmyslela, tak jsem jí dal aktuální číslo Respektu, kde ten týden vyšel jako téma čísla dlouhý článek obsahující zpověď od matky dvou dětí, která první dítě rodila právě na Bulovce a sdělovala své zkušenosti. Večer mě Adéla ohromila návrhem, že by chtěla zkusit rodit doma (to byla ta druhá zkušenost matky z článku v Respektu). Oslovili jsme v článku citovanou Ivanu Königsmarkovou, zjistili co a jak a Adélka se rozhodla, že to zvládne doma. Protože jsem jí věřil a věděl jsem, že porod nebude o mně, nechal jsem to na jejím rozhodnutí.

Střih, o cca 7 týdnů později:

Nedělní slunečné ráno, chystám se na golf, ale Adélka mi oznamuje, že jí je nějak divně a že možná bude rodit. Nechci se vzdát rundy, doufám, že se jedná o žaludeční, střevní nebo jinou nevolnost. Adéla zatvrzele mluví o kontrakcích (jak to může vědět, když nikdy nerodila, ne?), takže holt zůstávám doma. Asi po 2 hodinách Adéla rozhoduje, že musí chodit a jedeme do Hvězdy na procházku. Kontrakce sílí, voláme Ivanu, ať okamžitě přijede, protože dítě bude určitě venku každým okamžikem (je asi 11 dopoledne). Když jí řekneme, že voláme z procházky, její hlas nesignalizuje žádnou paniku. Že prý dodělá, co má rozděláno a nějak dorazí. Přijde nám to nezodpovědné, protože přece porod je už v konečné fázi… ale co se dá dělat.

Ivana dorazí asi ve 13 hodin, vyšetří Adélu, oznámí nám, že je otevřená na 2 prsty (pochopil jsem, že to není moc) a odjede v klidu za jinou rodičkou (možná, že ve skutečnosti neodjela, ale jen o tom mluvila… ale to je asi jedno). Kontrakce sílí, přestává to být sranda. Tedy až na okamžik, kdy se Adéla v křeči v předklonu chytne za moje kraťasy a skoro mi je před Ivanou stáhne dolů – dusím v sobě smích, ale Adélka si toho všimne, a protože neví, čemu se to řehtám, strašně se naštve (prý nejhorší okamžik porodu). Asi okolo 18. hodiny Adéla propadá beznaději, že už prý nemůže, že to asi nedá. Trochu znervózním, ale Ivana na mě s klidem kýve, že si toho nemám všímat (pak mi vysvětlila, že to je standardní kolorit vjezdu do cílové zatáčky). Taky že jo – za 10 minut sedím na posteli za Adélkou, ona na porodní stoličce, finále, Ondra letí ven, Ivana ho chytá – vždyť mu tu pidiručičku utrhnete!! Žádné mytí, Ondřej je jen zabalený do něčeho bílého, já ho mám chovat, zatímco Adélka ještě bojuje s placentou. Pak si dá sprchu a lehne si ke kojení a oba spokojeně usnou. Druhý den návštěvy blízké rodiny, třetí den jde žena i s Ondrou do stájí natáčet veterinární prohlídku. Prostě pohodička… jen kdyby nechtěla být dětská doktorka užitečná a při stříhání nehtů Ondrovi nezastřihla 6 prstů z 10…

Střih, o necelých 20 měsíců později:

No a s Kubou už to bylo v klidu. Adéla začala mít kontrakce asi v 19 hodin. Jenže od 20:45 hrála Barcelona s Benfikou čtvrtfinále LM. Takže jsem jí napustil vanu, zapálil svíčky a pustil hudbu, aby si mohla prožít porod hezky nerušeně. Je fakt, že si vzpomíná, že to komentoval Míra Bosák a bylo to 2:0 (oba góly prý nejhorší okamžiky porodu). Po fotbale jsem se šel zapojit do porodu – masíroval jsem nohy, ale usnul jsem u toho. Tak mě žena poslala spát. Asi v 1 ráno mě vzbudila, že už ty kontrakce fakt bolí, a ať zavolám Ivanu. Ta přijela, vyšetřila Adélu a nechala jí hopsat ve sprše na balančním balónu. Neřekla nám, že je Kubík otočený břichem na druhou stranu, a že porod by byl složitý. Adéla měla dál sólo párty ve sprše, my s Ivanou pokec v kuchyni. Okolo 4 ráno jsme všichni zmoženě padli v obýváku a na chvíli usnuli, protože kontrakce z ničeho nic ustaly. To si Adélino tělo, na které nikdo netlačil, dávalo relax, aby se Kuba uvnitř mohl otočit na správnou stranu. Pak už to byl fofr – Adélka porodila cestou na záchod asi v 5:30. A první, kdo (kromě mě, psa a Ivany) Kubíka viděl, byla paní na úklid, kterou jsme zapomněli odvolat.

Střih, závěr:

Tolik moje vzpomínky. Omlouvám se, že to není výpověď o velkých citech, ale oba porody mně osobně (Adéla by asi nesouhlasila) připadaly pohodové, a ani na chvíli (kromě malého okamžiku, kdy to Adéla vzdávala v prvním případě) jsem nezapochyboval, že by to mělo dopadnout jinak než dobře. Je to určitě zásluha profesionality Ivany Königsmarkové, která je prostě báječná! A hlavně – neměl jsem jakoukoliv pochybnost o tom, že by moje Adélka nezvládla to, co si usmyslela.

A osobně jsem moc rád, že jsme se nikam neharcovali, s nikým jsem se nemusel dohadovat (a taky, že Barča vyhrála, ale to nesmím říkat moc nahlas).

Takže tak. Držím palce budoucím rodičům.

Titulky, a dojemný bollywoodský happyend:

Jo a ty city na mě přišly později – kluci jsou teď to nejvíc, co na světě mám a miluju je strašně, strašně moc.

Lukáš Liška, Praha

kluci na bezkach