Jedna. Druhá. Čárka. Jsou tam. Je leden a my skládáme po částečkách naše životní puzzle. Hned klušu jako zodpovědný nastávající táta do knihovny a vypůjčuji knihy pro nastávající otce, knihovnice se potutelně usmívají a já jsem pyšný. Když jimi listuji, zjišťuji, že jsou to strašné škváry a odkládám knihy do kouta, až je z toho nejedna upomínka. Přihlašujeme se na předporodní kurz do fakultní nemocnice Hradec Králové. Pán, co jej vede a přednáší, je mi krajně nesympatický, a prohlídka porodního sálu ve mně vyvolává nepříjemné pocity. Proč to tam vypadá, jak kdyby tam měla probíhat desetihodinová operace mozku? Pro naše Více…

Porodní příběh nám jeho autor poskytl formou odkazu na svůj blog. I. část II. část III. část

Náš syn Richard se narodil doma 25. března v 6 hodin ráno, po 9 měsících těhotenství plných lásky, klidu a pohody. Myslíme si, že jsme mu dali do života to nejlepší, co od rodičů může dostat. Pokusím se vysvětlit proč… S manželkou Ivankou žijeme v lásce a shodě. Neznamená to, že nemáme občas rozdílné názory… ale tyto řešíme povídáním a nasloucháním druhému, hledáme možnost, jak být oba spokojení… a často taky necháváme názory uzrát, čekáme, jak se vyvinou, taky se snažíme naslouchat intuici… Intuice, a jistý druh až fatalizmu hraje v našich životech poměrně velikou roli… Stála vlastně i za Více…

Porodní příběh nám jeho autor poskytl formou odkazu na svůj blog.

Začalo to Štěpánem. Narodil se v Chaloupce pod Brdy a byl to jedinečný zážitek. Ženu obsluhovala porodní teta, já jsem seděl v kuchyni, četl si Druhou světovou válku od W. Churchilla a na kamnech vařil kotel vody, jak káže porodní mytologie. Vodu je potřeba vařit proto, aby se tatínek zabavil a nepropadal hysterii, když už má ten praštěný nápad zůstat při porodu doma. Pokud se kotel vaří dřív, než je dítě na světě, tak vylít a začít znovu. Na poslední stahy a první výkřik jsem byl přizván, protože bylo potřeba přidržet ženu v poloze, v jaké se sama neudržela, a dodneška jsem za to Více…

Táta se ze mě stal náhle a nečekaně. Bylo mi 27 let. Měl jsem rok před koncem školy, velké plány a obrovský apetit. Pamatuju si tu chvíli v autobuse, kdy mi to došlo. Hypnotizoval jsem večerní stíny za okýnkem (tak jak to snad umím jenom já) a hlavu i srdce mi ovládala směsice pocitů. Od upřímné radosti z toho, že za 9 měsíců bude na světě moje miniatura, přes vzrušení jakou životní změnu to celé znamená, až po totální děs – vlastně z úplně těch samých důvodů. Tehdy jsem si myslel, že na tak obrovský krok nejsem připravený. Život byl Více…

Začátek Do obývacího pokoje vběhne moje tříletá dcerka, máchá ručičkama, „Krá Krá, tati, já jsem vrána“, a jako neřízená střela mizí do kuchyně. Tam moje žena připravuje svačinu, kterou naše malá vrána možná nakonec nebude vůbec jíst. Žena pečlivě krájí kousky broskve, přendává je na talířek a já si vychutnávám pohled na její kulaté bříško. Chtěl bych ten moment alespoň na chvilku zastavit, ale z polosnění mě vytrhává broskev, která přistává na mém břiše se slovy „Tati na, vem si to do práce“. Čas plyne jak voda a za dva měsíce bude žena podruhé rodit a jelikož nevím, jaké to bude, Více…